Dne 15. listopadu jsem si s těmi nejstaršími ročníky připomněli Mezinárodní den studentů a vlastně oslavu svobody. 17. listopadu znamená pro každého něco jiného. Nejdříve jsme si shrnuli, co se vlastně na našem území posledních 80 let dělo. Připomněli jsme si Jana Opletala, Jana Palacha i Miladu Horákovou. Napříč dějinami jsme vzpomínali na chod běžného života, povídali jsme si o normalizaci a někteří učitelé a asistentky zavzpomínali, jak těžké bylo dostat se za hranice. Následoval film od Jednoho světa na školách právě o období normalizace. Na konci snímku nás čekalo rozhodnutí, zda vstoupíme do pionýra, či nikoliv.
Na závěr jsme i my chtěli pomoci v boji za svobodu. I v 21. století jsou lidé neprávem vězněni, stíháni, zatčení i dokonce popravováni. Spojili jsme se a organizací Amnesty International a stejně jako loni jsme psali hromadu dopisů, které žádají propuštění nevinných lidí. Loňský rok se nám povedlo jednoho dostat na svobodu. Kolik jich bude letos?
